Parfemy-jakub.cz

Giorgio Armani (* 11. července 1934, Piacenza, Emilia-Romagna, Itálie) je italský módní návrhář a podnikatel. Jde o jednoho z nejznámějších světových módních návrhářů, který se dokázal postupně prosadit prakticky ve všech oblastech módy. Jeho největší přínos v oboru je mu ale připisován zejména v oblasti pánské módy.

Tvořit pánskou módu začal u Nina Cerrutiho v roce 1964, v roce 1966 se poprvé setkal se svým velmi blízkým přítelem a spolupracovníkem architektem Sergiem Galeottim. V roce 1970 pak s jeho podporou a pomocí založil vlastní návrhářské studio. V roce 1974 pak byla založena jeho společnost Giorgio Armani S.p.A., dnes pouze Giorgio Armani. V témže roce představil svá první mužská saka, o rok později pak jejich ženskou variantu. Tato saka se posléza stala jakousi „uniformou“ pro nejbohatší vrstvy obyvatel.

Jeden ze zlomů v jeho kariéře nastal v roce 1980, kdy americký herec Richard Gere hrál v jeho saku ve snímku Americký gigolo, což fakticky předznamenalo otevření pobočky jeho firmy v kalifornském Hollywoodu v roce 1983.

V roce 1985 zemřel na AIDS jeho přítel Sergio Galeotti, do firmy pak vstoupila jeho sestra Rossana.

Je považován za jednoho z nejúspěšnějšího italských módních návrhářů všech dob, jeho majetek byl časopisem Forbes v roce 2010 odhadován na více jak 5 miliard dolarů.

Zajímavosti

• Stal se prvním módním návrhářem, který odmítl příliš hubené modelky, které měly body mass index menší než 18, stalo se tak poté, co z důvodů mentální anorexie v roce 2006předčasně zemřela brazilská modelka Ana Carolina Reston.
• V roce 2006 navrhoval oblečení pro italské olympioniky ku příležitosti zahájovacího ceremoniálu Zimních olympijských her 2006 v Turíně.
• Kromě řady filmových hvězd pravidelně obléká i několik významných světových fotbalistů (například Ronaldo, Luís Figo, Christian Vieri, Andrej Ševčenko, Kaká), v roce 2003 oblékal i celou anglickou fotbalovou reprezentaci.

Současnost firmy Armani

Celkový obrat jeho společností ročně přesahuje čtyři miliardy eur, jeho firmy zaměstnávají asi 5000 zaměstnanců, jeho koncern provozuje 13 vlastních továren a přibližně 250 vlastních exkluzivních obchodů ve 36 zemích světa. Produkty jeho firem se prodávají ve více jak 2000 obchodech po celém světě.

Kromě módy a oděvů jeho firmy vyrábějí také brýle, parfémy, podnikají i v hotelnictví a gastronomii.

Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Bonheur „Coco“ Chanel, (19. srpna 1883 Saumur, Francie - 10. ledna 1971 Paříž) byla nejplodnější francouzská dámská krejčová (respektive módní návrhářka), jednalo se o klíčovou osobnost v sestavování šatníku tehdejší moderní ženy. Od poloviny 20. století velela módnímu průmyslu se svou haute couture.

Životopis

Narodila se ve Francii v roce 1883 jako druhá nemanželská dcera podomního obchodníka Alberta Chanel a jeho družky Jeanne Devolle; po smrti matky v roce 1895 (bylo jí pouhých 12 let) dal otec všechny své děti (kromě Gabriely i její dvě sestry Julii a Antoinettu a dva bratry Alphonse a Luciena) do klášterního sirotčince v Aubazinu. Gabrielle se však byla později se svou sestrou Julií přijata do klášterní školy. Ve dvaceti letech začala pomáhat tetě v Moulins v obchodě s oděvy a získala záhy pověst mimořádně schopné švadleny. V letech 1905-1908 si po večerech přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích v Moulins a Vichy; zde také získala svou přezdívku Coco (v oslovení znamená dušičko nebo miláčku). Seznámila se s bohatým chovatelem koní Etiennem Balsanem, vlastníkem zámku v Royallieu u Compiègne a dostala se tak do vyšší společnosti. Později poznala dalšího osudového muže, britského diplomataArthura Capela, přezdívaného Boy. S jeho podporou otevřela obchody s luxusními klobouky v Paříži a Deauville. Časem rozšířila sortiment o sportovní oblečení; v roce 1916 otevřela svůj první salon ve známém luxusním francouzském letovisku Biarritz. Následovala první ucelená kolekce, v níž se objevily originální košilové šaty (jednodílný, volný oděv, který se nosil bezkorzetu, svázaný v pase, nebo na bocích), či proslavené malé černé, zavedla do dámské módy úplet, do té doby považovaný za materiál vhodný pro výrobu prádla.

Její filosofií bylo vnést módu ze světa aristokracie a vyšších tříd do „ulice“, ale i umožnit nositelce každého modelu cítit se sama sebou a především se cítit pohodlně; jejím krédem byla funkčnost a prostota. Vnesla revoluci do oděvního průmyslu; její podniky měly ve 30. letech na 3.500 zaměstnanců. Ve třicátých letech byla nejbohatší módní návrhářkou Francie. Byla nazývána královnou módy, stala se jednou z nejlepších módních návrhářů 20. století; rozhodně patří k nejproslulejším.

Po vypuknutí 2. světové války svůj salon zavřela, vyjma jediného butiku, v němž se prodával její slavný parfém v charakteristickém flakonu, Chanel č. 5. Válku prožila s německým diplomatem H. G. von Dicklagem, přátelila se s Waltrem Schellenbergem, proto byla podezřelá z kolaborace s nacisty a po osvobození musela jako „zrádkyně“ odejít do Švýcarska, kde strávila devět let.

V roce 1954 však svůj pařížský butik opět otevřela. Zemřela 10. ledna 1971 ve věku 88 let. Značku Chanel od té doby zastupuje Karl Lagerfeld.

Coco se nikdy nevdala, třebaže jejím životem prošla řada mužů (mezi jiným např. ruský velkokníže Dmitrij Romanov, spojovaný s případem Rasputinovy vraždy, který Coco věnoval „perly Romanovců“, nebo francouzský malíř a žurnalista Paul Iribe).

Cartier S.A., běžně známý jen jako „Cartier“, je francouzský výrobce luxusních šperků a hodinek. Společnost nese jméno rodiny klenotníků Cartierů, jejichž kontrola nad firmou skončila v roce 1964. Rodina byla známá početnými luxusními kousky, jako je například tzv. Bestiář, kolekce šperků vyrobených do podoby panterů, draků, chimér, ptáků nebo krokodýlů. Legendárním symbolem Bestiáře i celé firmy je Panthère broche, brož s panterem, která byla roku 1940 vyrobena pro Wallis Simpson. Věhlas krásných šperků rodiny Cartierů se dostal až do Indie, kde se místní mahárádža stal vlastníkem známého diamantového Paňdžábského náhrdelníku (The Patiala Necklace). Roku 1904 vyrobili Cartierové světově první náramkové hodinky, tzv. Santos, určené pro francouzského letce Santos-Dumonta. Hlavní sídlo firmy je v Paříži.

Firma má za sebou dlouhou a významnou historii, kdy uspokojovala požadavky královských příslušníků, stejně jako světoznámých celebrit. Jeden velšský princ dokonce vítal Cartiera větou „Joaillier des Rois, Roi des Joailliers“ (klenotník králů, král klenotníků). Cartier přijal objednávku na výrobu 27 tiár, určených pro korunovaci budoucího krále. Král Edvard VII. byl korunován roku 1902 a v roce 1904 udělil firmě Cartier výsadu dodavatelů anglického královského dvora. Stejná výsada brzy následovala od královských dvorů Španělska, Portugalska, Ruska, Thajska, Řecka, Srbska, Belgie, Rumunska, Egypta, Albánie, a také od dynastie Orleánských a Monackého knížectví.

Historie

Firma Cartier byla založen roku 1847 Louis-François Cartierem, který převzal dílnu po svém mistrovi. V témže roce si vzal Alfred Cartier na starosti administrativu firmy, ale byli to až Alfrédovi synové, Louis, Pierre a Jacques, kteří se zasloužili o celosvětový věhlas značky Cartier.

V roce 1904 si brazilský pilot Alberto Santos-Dumont stěžoval svému příteli Louis Cartierovi na nespolehlivost a nepraktičnost kapesních hodinek při letu. Cartier narhnul ploché náramkové hodinky s charakteristickým čtvercovým ciferníkem. Tyto hodinky si neoblíbil pouze Santos-Dumont, ale mnoho Cartierových klientů. A tak se zrodily tzv. „Santosky“, první pánské náramkové hodinky (úplně prvním strůjcem náramkových hodinek je Patek Phillipe, ale jednalo se o dámské a pouze jednorázové hodinky).

Louis ponechává zodpovědnost na Paříži a roku 1899 se spolu s obchodem stěhuje do Rue de la Paix. Právě Louis navrhnul několik nejznámnějších kousků, jako například tzv. Záhadné hodiny (záhadné proto, že mají průhledný ciferník a kromě ručiček, ukazujících čas, není nic vidět, ani hodinový strojek) nebo exotické, orientální a barevné „Tutti Frutti“ šperky.

Roku 1907 podepsal Cartier smlouvu s Edmondem Jaegerem, který souhlasil s exkluzivní dodávkou strojků pro Cartierovy hodinky. V té době má Cartier pobočky v Londýně, New Yorku a St. Petersburgu a rychle se stává jednou z nejúspěšnějších hodinových firem na světě. V roce 1912 se konalo představení modelů Baignoire a Tortue (oba jsou v prodeji až do dnes), následováno velikým úspěchem modelu Tank roku 1917. Tento model, který navrhnul Louis Cartier, byl inspirován válečnými stroji, které se nově začaly dostávat na západní frontu. Hodinky Tank přežily až do současnosti a jsou k dostání ve více než 30 variantách.

Začátkem roku 1920 vytvořil Cartier společnost spojenou s Edwardem Jaegerem, čímž si Cartier zaručil dodávku značkových hodinových strojků pouze pro sebe. Tak se zrodila evropská hodinovo-hodinková firma, přestože Cartier dále používal strojky i od jiných známých výrobců (Vacheron Constantin, Audemars-Piguet, Movado a LeCoultre). Právě v této době začal Cartier označovat svoje hodinky referenčním číslem. Čtyřmístné číslo bylo obvykle vlisováno do řemínku. Jacques si vzal na starosti provoz v Londýně a časem se přestěhoval do New Bond Street.

Pierre Cartier založil v roce 1909 pobočku v New Yorku, kam se také roku 1917 přestěhoval (Fifth Avenue). Usídlil se v krásné novorenesanční vilce Mortona Planta (syn železničního magnáta Henryho B.Planta), kterou navrhoval architekt C. P. H. Gilbert. Cartier získal sídlo od Planta výměnou za 100$ v bankovkách a dvouřetízkový náhrdelník z přírodních perel, který měl v té době cenu 1 milionu dolarů.

Do Cartierova týmu patřil také Charles Jacqueau, kterého v roce 1909 přizval Louis Cartier, a Jeanne Toussaint, ředitelka firmy Fine Jewelry. Po Pierrově smrti roku 1964, Jean-Jacques Cartier (Jacquesův syn), Claude Cartier (Louisův syn) a Marionne Claudelle (Pierrova dcera), vedoucí poboček v Londýně, New Yorku a Paříži, společnost prodali.

Kenzó Takada (japonsky 高田 賢三 Takada Kenzó; nar 27. února 1939 v Hjógo v Japonsku) je japonský módní návrhář známý pod svým jménem Kenzo, kterým pojmenoval svou obchodní značku v módním průmyslu.

V roce 1958 začal studovat na renomované módní škole Bunka Fashion College v Tokiu. Od roku 1965 žije v Paříži, kde již v roce 1970výrazně zaujal svou první módní přehlídkou. Časopis o módě Elle otiskl jeden z modelů z této přehlídky na titulní straně. Po tomto prvním ohlasu následovaly další úspěchy. V roce 1971 vystavoval své kolekce také v New Yorku a Japonsku. Jeho přehlídka v roce 1972 vyvolala takovou tlačenici, že musela být přerušena. Kenzó v té době obdržel cenu Fashion Editor Club of Japan. Svůj smysl pro dramatická vystoupení ukázal Kenzó v roce 1978 a 1979, když svou přehlídku uspořádal v cirkusovém stanu, kde krasojezdkyně jezdily v průhledných uniformách a Kenzó sám při finále vjel do manéže na slonu.

V roce 1983 rozšířil Kenzó svůj zájem i na pánskou módu. V roce 1984 jej francouzský ministr kultury Jack Lang jmenoval rytířem Řádu umění a literatury. Od roku 1988 se pod značkou Kenzo začal prodávat také dámský parfém. V roce 1991 byl uveden na trh první parfém pro muže (Kenzo pour Homme).

Od roku 1993 patří značka Kenzo francouzskému koncernu LVMH.