Parfemy-jakub.cz

Hugo Boss AG je německý výrobce pánské i dámské módy a parfémů.

Historie

Společnost založil v roce 1923 v Metzingenu Hugo Boss. Kvůli nepříznivé finanční situace v Německu se firma v roce 1930 dostala do bankrotu. Před a v průběhu druhé světové války firma navrhovala a vyráběla uniformy pro vojáky a důstojníky Wehrmachtu, stejně tak pro ostatní státní složky včetně SS.

Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Bonheur „Coco“ Chanel, (19. srpna 1883 Saumur, Francie - 10. ledna 1971 Paříž) byla nejplodnější francouzská dámská krejčová (respektive módní návrhářka), jednalo se o klíčovou osobnost v sestavování šatníku tehdejší moderní ženy. Od poloviny 20. století velela módnímu průmyslu se svou haute couture.

Životopis

Narodila se ve Francii v roce 1883 jako druhá nemanželská dcera podomního obchodníka Alberta Chanel a jeho družky Jeanne Devolle; po smrti matky v roce 1895 (bylo jí pouhých 12 let) dal otec všechny své děti (kromě Gabriely i její dvě sestry Julii a Antoinettu a dva bratry Alphonse a Luciena) do klášterního sirotčince v Aubazinu. Gabrielle se však byla později se svou sestrou Julií přijata do klášterní školy. Ve dvaceti letech začala pomáhat tetě v Moulins v obchodě s oděvy a získala záhy pověst mimořádně schopné švadleny. V letech 1905-1908 si po večerech přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích v Moulins a Vichy; zde také získala svou přezdívku Coco (v oslovení znamená dušičko nebo miláčku). Seznámila se s bohatým chovatelem koní Etiennem Balsanem, vlastníkem zámku v Royallieu u Compiègne a dostala se tak do vyšší společnosti. Později poznala dalšího osudového muže, britského diplomataArthura Capela, přezdívaného Boy. S jeho podporou otevřela obchody s luxusními klobouky v Paříži a Deauville. Časem rozšířila sortiment o sportovní oblečení; v roce 1916 otevřela svůj první salon ve známém luxusním francouzském letovisku Biarritz. Následovala první ucelená kolekce, v níž se objevily originální košilové šaty (jednodílný, volný oděv, který se nosil bezkorzetu, svázaný v pase, nebo na bocích), či proslavené malé černé, zavedla do dámské módy úplet, do té doby považovaný za materiál vhodný pro výrobu prádla.

Její filosofií bylo vnést módu ze světa aristokracie a vyšších tříd do „ulice“, ale i umožnit nositelce každého modelu cítit se sama sebou a především se cítit pohodlně; jejím krédem byla funkčnost a prostota. Vnesla revoluci do oděvního průmyslu; její podniky měly ve 30. letech na 3.500 zaměstnanců. Ve třicátých letech byla nejbohatší módní návrhářkou Francie. Byla nazývána královnou módy, stala se jednou z nejlepších módních návrhářů 20. století; rozhodně patří k nejproslulejším.

Po vypuknutí 2. světové války svůj salon zavřela, vyjma jediného butiku, v němž se prodával její slavný parfém v charakteristickém flakonu, Chanel č. 5. Válku prožila s německým diplomatem H. G. von Dicklagem, přátelila se s Waltrem Schellenbergem, proto byla podezřelá z kolaborace s nacisty a po osvobození musela jako „zrádkyně“ odejít do Švýcarska, kde strávila devět let.

V roce 1954 však svůj pařížský butik opět otevřela. Zemřela 10. ledna 1971 ve věku 88 let. Značku Chanel od té doby zastupuje Karl Lagerfeld.

Coco se nikdy nevdala, třebaže jejím životem prošla řada mužů (mezi jiným např. ruský velkokníže Dmitrij Romanov, spojovaný s případem Rasputinovy vraždy, který Coco věnoval „perly Romanovců“, nebo francouzský malíř a žurnalista Paul Iribe).

Cartier S.A., běžně známý jen jako „Cartier“, je francouzský výrobce luxusních šperků a hodinek. Společnost nese jméno rodiny klenotníků Cartierů, jejichž kontrola nad firmou skončila v roce 1964. Rodina byla známá početnými luxusními kousky, jako je například tzv. Bestiář, kolekce šperků vyrobených do podoby panterů, draků, chimér, ptáků nebo krokodýlů. Legendárním symbolem Bestiáře i celé firmy je Panthère broche, brož s panterem, která byla roku 1940 vyrobena pro Wallis Simpson. Věhlas krásných šperků rodiny Cartierů se dostal až do Indie, kde se místní mahárádža stal vlastníkem známého diamantového Paňdžábského náhrdelníku (The Patiala Necklace). Roku 1904 vyrobili Cartierové světově první náramkové hodinky, tzv. Santos, určené pro francouzského letce Santos-Dumonta. Hlavní sídlo firmy je v Paříži.

Firma má za sebou dlouhou a významnou historii, kdy uspokojovala požadavky královských příslušníků, stejně jako světoznámých celebrit. Jeden velšský princ dokonce vítal Cartiera větou „Joaillier des Rois, Roi des Joailliers“ (klenotník králů, král klenotníků). Cartier přijal objednávku na výrobu 27 tiár, určených pro korunovaci budoucího krále. Král Edvard VII. byl korunován roku 1902 a v roce 1904 udělil firmě Cartier výsadu dodavatelů anglického královského dvora. Stejná výsada brzy následovala od královských dvorů Španělska, Portugalska, Ruska, Thajska, Řecka, Srbska, Belgie, Rumunska, Egypta, Albánie, a také od dynastie Orleánských a Monackého knížectví.

Historie

Firma Cartier byla založen roku 1847 Louis-François Cartierem, který převzal dílnu po svém mistrovi. V témže roce si vzal Alfred Cartier na starosti administrativu firmy, ale byli to až Alfrédovi synové, Louis, Pierre a Jacques, kteří se zasloužili o celosvětový věhlas značky Cartier.

V roce 1904 si brazilský pilot Alberto Santos-Dumont stěžoval svému příteli Louis Cartierovi na nespolehlivost a nepraktičnost kapesních hodinek při letu. Cartier narhnul ploché náramkové hodinky s charakteristickým čtvercovým ciferníkem. Tyto hodinky si neoblíbil pouze Santos-Dumont, ale mnoho Cartierových klientů. A tak se zrodily tzv. „Santosky“, první pánské náramkové hodinky (úplně prvním strůjcem náramkových hodinek je Patek Phillipe, ale jednalo se o dámské a pouze jednorázové hodinky).

Louis ponechává zodpovědnost na Paříži a roku 1899 se spolu s obchodem stěhuje do Rue de la Paix. Právě Louis navrhnul několik nejznámnějších kousků, jako například tzv. Záhadné hodiny (záhadné proto, že mají průhledný ciferník a kromě ručiček, ukazujících čas, není nic vidět, ani hodinový strojek) nebo exotické, orientální a barevné „Tutti Frutti“ šperky.

Roku 1907 podepsal Cartier smlouvu s Edmondem Jaegerem, který souhlasil s exkluzivní dodávkou strojků pro Cartierovy hodinky. V té době má Cartier pobočky v Londýně, New Yorku a St. Petersburgu a rychle se stává jednou z nejúspěšnějších hodinových firem na světě. V roce 1912 se konalo představení modelů Baignoire a Tortue (oba jsou v prodeji až do dnes), následováno velikým úspěchem modelu Tank roku 1917. Tento model, který navrhnul Louis Cartier, byl inspirován válečnými stroji, které se nově začaly dostávat na západní frontu. Hodinky Tank přežily až do současnosti a jsou k dostání ve více než 30 variantách.

Začátkem roku 1920 vytvořil Cartier společnost spojenou s Edwardem Jaegerem, čímž si Cartier zaručil dodávku značkových hodinových strojků pouze pro sebe. Tak se zrodila evropská hodinovo-hodinková firma, přestože Cartier dále používal strojky i od jiných známých výrobců (Vacheron Constantin, Audemars-Piguet, Movado a LeCoultre). Právě v této době začal Cartier označovat svoje hodinky referenčním číslem. Čtyřmístné číslo bylo obvykle vlisováno do řemínku. Jacques si vzal na starosti provoz v Londýně a časem se přestěhoval do New Bond Street.

Pierre Cartier založil v roce 1909 pobočku v New Yorku, kam se také roku 1917 přestěhoval (Fifth Avenue). Usídlil se v krásné novorenesanční vilce Mortona Planta (syn železničního magnáta Henryho B.Planta), kterou navrhoval architekt C. P. H. Gilbert. Cartier získal sídlo od Planta výměnou za 100$ v bankovkách a dvouřetízkový náhrdelník z přírodních perel, který měl v té době cenu 1 milionu dolarů.

Do Cartierova týmu patřil také Charles Jacqueau, kterého v roce 1909 přizval Louis Cartier, a Jeanne Toussaint, ředitelka firmy Fine Jewelry. Po Pierrově smrti roku 1964, Jean-Jacques Cartier (Jacquesův syn), Claude Cartier (Louisův syn) a Marionne Claudelle (Pierrova dcera), vedoucí poboček v Londýně, New Yorku a Paříži, společnost prodali.